Můžeš mi říct, co to tady předvádíš?!

18. listopadu 2012 v 20:59
Můžeš mi říct, co to tady předvádíš?!

Tak na to bych se nejraději zeptala sama sebe. Udělala jsem šílenou věc a vlastně ani nevím, proč mi přijde tak šílená, možná ani není úplně šílená, ale trapná teda určitě.
Takže po pořadě:

Dlouho jsem tady nebyla, za tu dobu se stalo tolik věcí, že snad ani nevím, jestli to sem psát.
Zavolal mi bývalý přítel a řekl mi jen: "Ahoj, potřebuji tě ještě jednou vidět. Můžeš přijít zítra večer ke mně? Je to důležitý, fakt. Díky, ahoj." a vůbec mě nepustil ke slovu. Řekla jsem, že doufám, že to je FAKT důležitý, protože bydlí dobrou hodinu cesty od nás a že se tam nehodlám táhnout zbytečně. Bylo zbytečný to říkat, protože zavěsil už před půl minutou. Nevadí.
Další den si manžel půjčil moje auto, protože svoje má v servisu. Sakra, jak se tam dopravím, říkala jsem si. A tak jsem si v práci (ano, v pracovní době) našla na netu docela slušné vlakové spojení do té vsi, kde bydlí můj bývalý.
Manžel přislíbil, že vyzvedne děti, že se o ně postará a asi chtěl na oplátku slyšet, kam jedu, ale já mu řekla jen "Ha, tajemství." a mrkla na něj (chudák, určitě si to vyložil tak, že mu chystám nějaké PŘÍJEMNÉ překvapení).
Pak jsem šla na nádraží, do odjezdu vlaku zbývaly dvě minuty. Ještě jsem si měla koupit lístek. Je tam fronta. Doprčic.
Tak jsem si řekla, že si vlak nenechám ujet a posledních tři sta metrů na nástupišti jsem běžela. Běžela jsem na vysokých podpatcích, v rozeplém kabátě, z něhož mi vyčuhovalo těhotenské bříško (to jsem sem vlastně taky nepsala, že?). No, vlak jsem stihla.
Dojela jsem do oné vsi, pak jsem se konečně setkala s NÍM. No a bylo to strašně rozpačitý a trapný. řišla jsem tam s tím břichem, udýchaná, v ksichtě červená, prostě vostuda.
"Ahoj." řekl a já řekla to stejný. "ty... jsi... těhotná?" zapátral očima. "Proč jsi mi nic neřekla?"
"Tobě to může bejt jedno, ne?"
"Ne. Kdybych věděl, že jsi těhotná, tak bych se s tebou nescházel. Potřebuješ bejt veselá, abys měla veselý dítě a to, co se ti chystám říct, to veselý není."


Nakonec z něj vylezlo, že má rakovinu. Zasranej život, proč se tohle musí stát zrovna jemu?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dorian-gray dorian-gray | 5. března 2013 v 22:35 | Reagovat

Dobrý den, tak na štěpána to bylo podobně hrozné, byl jsem doma, s rodinou, možná tam byli i nějací další příbuzní. Letošní vánoce byly podobně strašné jako ty dřívější (jinými slovy překrásné, šťastné a veselé), taky se mi chtělo utýct. Kdybych zalezl do pracovny, brzy by mně našli - vlezou všude. Řeknu Vám tajemství - taky jsem na Vás myslel!

2 Petr Hynek Petr Hynek | E-mail | Web | 15. března 2013 v 22:41 | Reagovat

PO delší době jsem sem zabloudil a hned takový smutný článek.. Ale pokud tedy ještě není zničený chemoterapiemi, doporučil bych mu rozhodně změnu stravy, odkyselit organismus, pít vodu s citronem a jedlou sodou, to hodně odkyselí. Rakovina si libuje v kyselém prostředí a z 99 procent je to stravou a myšlením v kombinaci obojího. Člověk neumírá na rakovinu, ale na její léčení touhle zasranou "lékařskou" a farmaceutickou mafií, pardon...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama