Říjen 2011

Šéfové

30. října 2011 v 22:26
Dlouho jsem tu nebyla, však už se mi také po blogu stýskalo.

Dnes tu hodlám rozpatlávat šéfy. Zvláštní skupina lidí, kteří buď jsou, a nebo se pouze považují za nadřazené. Za svůj dosavadní život (když nepočítám učitelky v MŠ, ZŠ, SŠ a později děkana fakulty) měla šéfy 3. Né snad, že bych během dvou let usilovného pracování až tak často měnila místo (to fakt ne), ale prostě proto, že šéfovat mně asi nikdo dlouho nevydrží (tím to asi taky nebude, ale nevím, proč by se tu teda šéfové měnili jako na štafetě). Nejdříve mi šéfoval starý muž, odporný, který šel pak do důchodu. Toho už ani moc nepamatuju, spíš toho dalšího, toho, o kterém jsem tu i psala, Jendu.

Jendu, kterej tuhle práci vůbec nechtěl dělat, ale nedostal se na vytouženou vejšku. Jenda byl fajn, dokonce jsme si tykali a všechno bylo bezva, až do chvíle, než se Jenda vydal za lepším a mě definitivně opustil (a nejen mě, ale i celé naše pracoviště). Nutno dodat, že jsme se s ním pořádně rozloučili (z rozlučky jsem se vrátila až ráno a můj muž na to reagoval dosti trapným výslechem typu "Nějak se vám to protáhlo, ne? Říkalas, že budeš před půlnocí doma... Kdo tě zavezl domů, kdyžs pila?" atd) a dokonce mu i vypravili funus, tzn. nechali mu vytisknout fotku v životní velikosti a logem NIKDY NEZAPOMENEME a vyvěsili ji na chodbě podniku.

No a konečně ten (ta) třetí. Šéfka. Ačkoliv jsem se do konkurzu taky hlásila, vyšla jsem z něj jako "zastupkyně ředitele/ky. Místo mě tam raději dosadili cizí ženskou, která naš podnik vůbec nezná.
Zajímalo by mě, jak to dopadne.

Více infromací příště.

Večernice