Produkuj nebo zhyň!

10. července 2011 v 21:39 | Večernice
Tak přesně tohle je napsaný na jednom domě v centru města, ve kterém žiju ve své postatě celý život. Možná se to brzy změní. Teda myslím moje bydlení, ne ten nápis.
Byl to jeden den, kdy jsem se procházela po tomhle městě s kočárkem. Nebyl můj, ani jeho obsah nebyl můj. Patřil mé sestře a ona mi ho (kočárek i jeho obsah) přeochotně svěřila na celý den. Byl to den víkendový, kdy jsem byla doma, nepracovala jsem (fyzikálně teda člověk pracuje pořád, i když jen chodí po parku s kočárkem, ale já tím myslím, že jsem nešla do práce) a můj kočárkový obsah (dítě) si odpočívalo u tchýně.
Chodila jsem po městě a měla relativně dobrej pocit z toho, že můžu ségře pomoct aspoň takhle, když už ne nějak jinak.
Nabrala si toho teď nějak moc, ale asi nemá cenu jí říkat, že dělá pitomost, protože je tvrdohlavá (asi po mně, asi to odkoukala). Já prostě nechápu, že si ve svých třicátnických letech (třicátnická léta má i její muž) vezmou půjčku a zadluží se až do svých osmasedmdesáti, pořídí si tři děti, dům, psa, králíka/y (hodlá je množit a zabíjet, asi aby za ně ušetřila a mohla splácet tu půjčku-teda to je moje teorie, ve skutečnosti netuším, proč je hodlá množit, ale asi chce využít toho, že mají obrovský dům se zahradou, nebo je taky možný, že chce jen prubnout svýho manžílka, jestli jí tu králíkárnu dokáže postavit, taky možnost) a ještě taky novou televizi (i když teda tvrdí, že jí stačí, když se s mužem dívají večer do pole, prý je to romantika. Co je na tom pravdy, nemám ponětí, protože pole u domu nemám, ale zase máme u domu les a mužík má u své cizokrajné garsonky moře. Tak nevím, co je lepší.)
No, tak mě prostě napadlo, že se sestra tím heslem řídí. Shodli jsme se na tom celá rodina.
Tak nevím, jestli jí mám závidět, jestli mi má být vzorem, nebo jestli mi tím ukazuje, jakou volovinu nemám dělat já.
No, tak abych taky odbočila od věčného téma My sister and I, tak budu pokračovat z jiného soudku: GRILOVÁNÍ S J A M. Ne, grilování s Jamem, ani s Marmeládou, ale s J a M.
No, takže, jak to začalo: Já, debil, jsem nakoupila (né, teda muž nakoupil, teda já ho dala do košíku a on ho zaplatil) maso. Maso bylo doma naloženo do mnou zhotovené marinády. Nakládalo se.
Pak Drahá Polovička zavolala J a M, zda grilování platí. To děláme už několik let a to od doby, kdy na to oni zapomněli, my na ně do devíti čekali, pak jim zavolali, kde jsou, že jsme je čekali v šest a že už je devět, a J řekl, že jo, že s tím ZÍTRA počítají.
M potvrdila účast a také mi vzkázala, že má pro mě překvapení. Málem jsem se zhroutila. Jejich překvapení bývají katastrofální. Ale necukla jsem a řekla, že se těším (lež jako vrata).
Pak k nám teda naklusali (ve smluvenou hodinu!!! bez zpoždění!) a posadili se u nás na zahradě.
"Už jsi jí dal to překvapení, J?" zeptala se M svého muže.
"Jaké překvapení, drahá?" (říkají si drahý, drahá)
"No jaké asi, lásko." připomene M a J se praští do čela.
"Ano, já Kristýnce ten karton kuřat donesu." řekne J a letí do auta. Já mám chuť praštit s těma talířema, co jsou tam nachystaný a utéct někam hodně daleko. Proč nám nosí maso?! To jsme takový socky, že nám musí nosit maso?
"J, ty jsi ale tele! Já nemyslela ten karton, ale TO překvapení!" připomene M.
"Ježíšmarjá, já bych zapomněl, promiň, už tam letím!" omlouvá se J a letí před dům.
Co bylo to překvapení? To, že k nám vzali své dva přátele, Jistou Hanu a Alberta. A tím pádem vzali ještě karton naložených kuřat, kuřecích prsíček a stehýnek, aby toho masa bylo dost pro nás všechny.
Otázka do diskuse: Proč k nám brali své známé? Protože jim řekli, jak jsme skvělí, báječní a dokonalí hostitelé a že jsme jejich NEJLEPŠÍ přátelé, které tady v Česku mají.
Hana a Albert jsou lidé naprosto odlišní od J a M. Nehádají se. J a M se pohádali jen kvůli jedné věci a nebylo to ani tolik hádání, jako spíš výčitky. Prostě: M furt něco kladla svému muži na talíř (salát, který přinesla z domu a nikomu nechutnal a jí připadalo trapné, že můj salát je snězený, zatímco jejího se nikdo nedotkl) a J, kterému to taky nechutnalo, jí řekl, že si když tak přidá SÁM. M řekla, cosi ve smyslu, že od toho má ji. J řekl, aby mu neorganizovala život a s(ta)rala se o svůj talíř a zeptala se, jak dělám salát já, že by ho někdy mohla udělat tak, jak ho dělám já. No a M se naštvala. Pronesla cosi o tom, že nikdo učený z nebe nespadl. No a J na to měl dovětek: "Tys ale spadla, co? A pěkně z výšky a rovnou na hlavu, že?" no a tak se spolu nebavili.
M nám tam ten svůj úžasný salát nechala, já ho po třech dnech, co ležel u nás v lednici, vyhodila (nesnáším vyhazování jídla, přijde mi to jako móres dnešní doby, nicméně jsem se nechtěla otrávit a ani pes to nežral) do popelnice. Jsem debil, řekla jsem si. Popeláři přijedou až za čtyři dny, to do té doby začne naše popelnice plesnivět. A taky načichne. Bezva. Po odchodu těch čtyř jsem zapřísáhla Nejdražší polovičku, že už je NIKDY dobrovolně (!) NEPOZVE. A pokud se pozvou sami, tak se vymluvíme.

Snad to vyjde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PatushQa PatushQa | Web | 10. července 2011 v 21:44 | Reagovat

woow dlhyy clanok x))..

2 dorian-gray dorian-gray | 28. července 2011 v 21:36 | Reagovat

no skvělé, zase pěkný večer s J a M. Výborné je jíst něco, co mi nechutná a předstírat opak, miluji tyhle situace... Mimochodem se taky chystám pořídit si půjčku, zadlužit se do šedesáti a tak dál, nějak jsme to se ženou vymysleli v poslední době. ha bylo to dobré, šli jsme se podívat na jeden dům, libil se nám, tak jsme si řekli, že ho chceme, bylo to rychlé, a následky ponesu celý život. Ale co není dobré se moc dlouho rozmýšlet a něco plánovat. Uvidíme co přinese budoucnost, mám ale na paměti to co řekl jednou řek Zorba - řekl: "taky jsem měl ženu, děti, dům ... takový blázen jsem byl"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama