Leni, Leni!

18. března 2011 v 19:34 | Večernice
Upozornění: v sekci rozepsané je rozepsaný článek, který někdy v týdnu zveřejním, někdy v týdnu proto, že teď nemám čas ho dopsat (nechce se mi moc vzpomínat, co se dělo v týdnu). Události se na sebe nabalují a moje skleróza...no, raději nemluvit. Proto budou informace chrleny nechornologicky.

Jako první musím zdokumentovat tohle: navštívila jsem matku (svoji, pochopitelně, ovšem vzhledem k tomu, že si vůbec nejsme podobné by se o tom svoji dalo pochybovat) a ta mě vytáhla do víru velkoměsta. Na nákupy. Jak to dopadlo, můžete posoudit Vy. Vlezly jsme do Skateshopu (na čí popud je snad jasné), který (podle mě) je určen dětem (!!!) ve věku končícím na -náct. Ne lidem, jejichž věk končí na -cet, nebo (to snad ne) -sát. Takže jsem tam trnula, že potkáme třeba děti našich známých a jak se pak bude vykládat, že nosíme oblečení z tohohle superhyperextranáckovskýho shopu. Naštěstí jsme nikoho nepotkaly.

Ale to furt není nic z věcí podstatných. Když mi bylo osm (číslicí 8), měla jsem vlasy ostříhané na mikádo. Tehdy mi bratr řekl, že mu připomínám hlavní postavu z knihy Říkali mi Leni. Svým přirovnáním byl tak nadšený, že na mě začal volat Leni! Leni! Na to si pamatuju i po těch letech. Tehdy jsem brečela, prosila (spíš kousala a škrábala), aby mi tak neříkal (tzn: když toho necháš, přestanu škrábat). To bylo marné.
No, pak jsem dostala (časem) rozum, a začala jsem nosit dlouhé vlasy. Pak jsem rozum ztratila,a začala nosit fakt dlouhý vlasy. Pak jsem rozum opět nabrala, a začala nosit polodlouhý, což mi slušelo asi nejvíc. A nyní jsem o rozum opět přišla. Nechala jsem se ostříhat, ovšem teď už na tý hlavě nemám skoro nic... Tedy, můj problém je (vždycky byl), že jsem měla moc hustý vlasy. Holky mi furt říkaly, abych si toho vážila, že je mám moc hezký, abych nosila dlouhý vlasy spletený do copů a kdesi cosi... Jenže mně se s tím nechtělo dělat, když všechny kluky, chlapy a plájboje (to je ze Třech veteránů...plájboj Eda) jsem stejně dostala na volně rozpuštěný vlasy. No, čili jsem si řekla, že už mě nebaví mít furt tak hustý dlouhý a ještě k tomu rovný (!) vlasy. No a nedávno jsem se strašně zakoukala do sestřinýho novýho střihu. Se sestrou jsme si podobné jako vejce vejci. Nejen, že máme stejný odstín barvy vlasů, stejné oči, jsme stejně vysoké, ale nosíme i stejné oblečení, a dokonce jsme si vybraly stejné povolání, ale i naše vlasy jsou jako přes kopírák. Přitom je mezi námi docela věkový rozdíl. No a tak jsem se rozhodla, že se nechám ostříhat stejně.
Moje matka je kadeřnice. Vždycky mě nutila nosit na hlavě to, co se JÍ líbilo a zkoušela si na mně třeba svatební účesy, které dělala na zakázku. Ale tentokrát mě poslechla a vytvořila mi na hlavě to, co jsem chtěla.
Přijdu domů a tipněte si, co mi řekne Bedřich. Tohle: "Ješ, ty mi někoho připomínáš...nojo, jasně! Leni, ta holčička, jak ji poslali na převýchovu! Leni! Ty jsi jí tak pdobná, toho jsem si nikdy nevšiml! Leni!"
Chápete? Bedřich má stejný vnímání jako můj starší bratr.
Málem to se mnou švihlo. Doufám, že si budou podobní i v jiných věcech. Například v tom, že mi (jako můj tehdy dospívající brácha) bude házet použitý ponožky na polštář.

Toť k zdokumentovní toho, co mám na hlavě.

Večer nice (večer nájs... tzn. v čengliš...pěkný večer).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 19. března 2011 v 17:54 | Reagovat

Plájbój Eda je nejlepší :D
Jak ty říkáš: superhyperextranáckovský shopy jsou sice pro náctiletý (pro mě)ale já tam stejně nechodím. Jednou jsem tam potkala spolužáka, když jsem si zkoušela za srndy sluchátka (takový ty megácký, co mi neslušej a vypadám v nich jako debil) a ztrapnila se, odteď si dávám pozor a do takovej šopů radši nechodím :D.
Co bych dala za rovný vlasy!!!

2 dorian-gray dorian-gray | 29. března 2011 v 22:59 | Reagovat

cha, vidno že bedřich má všeobecný přehled, podle mně by se vlasy mohly klidně zrušit, aspoň u chlapů, nikdy s tím nebylo nic jiného než votrava, a to je mám krátký. Vidím, že když jste změnila blog, tak se změnilo i jakési to motto, nebo co, dříve tam bylo, jako že jste odsouzená vedle někoho zestárnout, nebo se pronudit až ke smrti, to bylo pěkné a moc se mi to líbilo. Máte muže už v itálii? a sebe? V poslední době tady moc nejsem, nechce se mi, nedá se s tím nic dělat. Ale nebojte myslím na vás stále.

3 dorian-gray dorian-gray | 30. března 2011 v 23:21 | Reagovat

Tak vy jste ho nechala odjet a dlíte sama v česku? Já se také uchyluji k práci když už vše ostatní selhává, práce nabízí zdání smysluplnosti v tomhle plochém světě. Někdy je to celé tak trapné, že se mi chce křičet: zastavte svět, chci vystoupit! Nemyslete že mám nějakou radost, z toho, když můžu jít v jedenáct, nebo třeba v jednu se psem ven a čekat než se milostivě vykadí, pravdou je že když to udělá do pískoviště tak ty hovna zvedám a nesu do popelnice, takovej jsem měkkouš. Dneska mám už večerní psí procházku za sebou a taky mám za sebou večerní telefonát se ženou, před chvílí jsem se vrátil z restaurace a je mi docela dobře, poslouchám hudbu a myslím na to jak asi vypadáte. Já, moje vlasy, oči a duše jsme černí jaho uhel, celkově stejně nic impresivního. Jo a sázka ta vede k mému drtivému vítězství, pokud ale nebudu diskvalifikován za pasivitu... no a teď tu už nějakou dobu sedím a přemýšlím, co vám napíšu, tak to radši nechám být, jdu spát, lehnu si na šikmo do manželské postele, to dělám jako výraz majetku nad prostorem, spáváte teď v posteli taky na šikmo? nebo napříč?

4 Kiwi Kiwi | Web | 31. března 2011 v 16:24 | Reagovat

[3]: To Kristýnka jedině napříč :D

5 Večernice Večernice | Web | 31. března 2011 v 19:06 | Reagovat

[4]: Nedělej ze mně nějakýho vorvaně! Pochopitelně, že napříč.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama