Allez venez!

31. března 2011 v 20:24
Zdravím pozůstalé!

Takže jsem tu dlouho nebyla. Za tu dobu se stala spousta věcí.
Jako např.: (Co to bylo za den?... Aha, asi čtvrtek minulý týden) Takže ve čtvrtek jsem se dozvěděla, že do tý naší úžasný soutěže, o jejíž úžasnosti se dá pochybovat, se musí udělat projekt. Se musí. Já teda věděla, že se musí udělat, ale jaksi mi bylo řečeno, že do pátku 1. dubna a jaksi se o týden posunula uzávěrka. Super. Tak jsem celou noc (spala jsem jen chvíli) psala o věcech, které mě absolutně nezajímají, ale musím předstírat, že mě zajímají, jinak bych to nevyhrála. Taky že to nevyhraju, proč asi? Protože nás tam jde padesát.

Takže jsem v pátek dolítla na poslední chvíli odevzdat ten projekt. Trapně mi bylo jen jednou za tu cjvíli, co jsem tam s tím byla (to je podezřelé!). Bylo to ve chvíli, kdy se ten člověk podíval na prezentaci, která k tomu byla jako příloha a protože se tam vždycky uloží datum poslední změny a v mém případě tam byla ranní hodina tohoto dne, tak se na mě podíval trochu... asi takhle: udiveně, vyjeveně, jako učitel na žačku, která opsala úkol, jako... domyslete se jak.

Dál se o tom nechci rozepisovat, nechci si tu práci tahat domů... Další věc: děsím se toho, co jsem se dozvěděla v sobotu. J a M (ti s webkamerou) se k nám pozvali na velikonoční pondělí. To bude řachanda.
Určitě se zase pohádají. Hádají se všude a je jim jedno, že je u toho někdo vidí (někdo = celé město).
Bedřich jim chtěl říct (v rychlosti si vymyslel), že budeme na horách, ale pak mu došlo, že koncem dubna... no, že to není moc pravděpodobné. A navíc by určitě chtěli jet s námi. Přemýšlela jsem, co vymyslet, aby k nám nepřišli, ale nemám fantazii, takže se můžete těšit na další hádku J a M (tak na 99%). Hádají se všude. Třeba i na sjezdovce. Prostě se uprostřed svahu hádají. Když u nás byli v prosinci (myslí si, že jsme jejich nejlepší přátelé, takže za námi z Německa neustále jezdí), měli polámené auto. J ho zavezl do servisu a zajistil jim lístky na autobus do Dojčlandu. Řekl nám tohle: "Pojedeme tam se Student agency." (student agency). M ho seřvala, aby nepaskřivil angličtinu, ten krásný jazyk, a vysvětlila mu, že se to čte Sťjůdnt edžensi. J řekl, že je to docela i jedno, že je podstatné, že mají lístky. M tvrdila, že ne. Že bychom si třeba mohli myslet, že jedou s jinou společností a mohla by vzniknout řada nedorozumění. Kvůli této věci (dvě slova) se hádali celý večer.

Záležitost z dávna, nevím, co to bylo za den, ale byl to víkend v tomhle měsíci:

Gita je mladá (co to píšu za voloviny? je starší než já!) učitelka. Je to sestřenice Bedřicha. Je z Plzně. Bedřich tam u nich nějakej čas pobýval, páč si našel střední s intrem a chtěl prostě děéééésně do Plzně a tak bydlel u nich. S Gitou vyrostl a zůstali kamarády do dneška. Gita s ním žila i v Itálii, kam ji vytáhl. No, ale to není podstata věci. Gita je učitelka italštiny a když chtěla dříve Bedřichovi udělat radost, tak ho nechala, aby opravoval písemky. No a nyní se po letech rozhodla mu zase prokázat tu čest a přinesla mu stoh italských diktátů. Řekla, že si zajde do města na nákupy a aby tam Bedřich JEN podtrhal chyby, a ona že si to pak oznámkuje. Bedřich měl děsnou radost, že může jen tak čmárat tužkou po papíře (ani nevím, jestli ta radost byla opravdová, nebo ne. Zeptal se totiž, zda už na to není moc starej). A tak jedno odpoledne o víkendu šťastně čmáral a breptal si u toho: "Nováku, ty blbče, máš tam už třikrát stejnou chybu! fakt to neumíš! nauč se to!...Ježíšmarjá, ty děcka pro to nemají žádnej cit...jak todle někdo může napsat?!?"
Pak přišla Gita, v každé ruce tak dvacet igelitek plných nového oblečení (za tohle ji Bedřich vždycky hrozně nesnášel, pořád mu kupovala, a furt kupuje kravaty) a každému věnovala jednu igelitku. Za obsah jsme poděkovali a Gita mávla rukou a řekla, že to bylo ve výprodeji a že jim to tam přece nemohla nechat. ( Upřesnění: Gita nezná naše velikosti, myslí si, že já a ona máme stejnou velikost, takže mi vždycky něco koupí, jenže rozdíl mezi mnou a ní je ten, že já na hrudi nenosím slušivé čtyřky jako ona! Takže většinu triček, které mi tak velkoryse věnovala, bych kolem sebe obmotala pětkrát! Nevadí, stejně děkuji).
Gita si prolistovala ty písemky a zeptala se (spíš zařvala): "Je tam vůbec nějaká jednička?!" a Bedřich řekl, že přece nebude dávat jedničky, když je tam chyba. "Vždyť jsem tě prosila, abys to jen začáral a že si to oznámkuju, ježíšmarjá, co jim teď řeknu!" řvala a v ruce držela ty opravený písemky, chodila po obýváku a držela se za hlavu. "No, prostě jim řekneš, aby se koukali učit, no..." řekl Bedřich. "A co je jako tohle? Heh! Co to je??? To ti nepsala propiska, nebo co?!" ptala se Gita, když si na každé písemce všimla takovýho škrtance. "To je můj učitelskej podpis." dodal Bedřich.
"Aha, tvůj učitelskej podpis? dovol, abych se zasmála! Kolik lidí jsi kdy něco naučil, že si říkáš učitel?" rozeřvala se Gita. "Mě jsi nenaučil ani řídit auto, musela jsem si zaplatit autoškolu!" připomněla mu x let starou skutečnost. "No to mi ani nepřipomínej! Tam jsi poznala toho vožralu... Prosím tě, vůbec mi o autoškole nemluv. Kdybych tehdy nezasáhl, tak bys s ním klidně byla do teď! Určitě by tě naučil taky chlastat! Vždyť ten řidičák dělal aspoň třikrát!" vzpomínal na starý zážitky. "No, taky jsem kvůli tobě byla vždycky všude za blbce! Myslel sis, že když jsi starší, že jsi můj táta, nebo co?! Si vzpomeň, vždycky jsme se potkali ve dveřích na dýze. Já šla dom a tys přicházel." vyčítala Gita "A když mi nedejbůh někdo sáhl v osmnácti na zadek, tak ses mohl zbláznit, co? Tys na mě žárlil! Je mi to jasný!"
"Na co bych asi žárlil? To jsem mohl rovnou žárlit na ruměnici pospolnou!" neváhal ji urazit Bedřich. Oni si vždycky tak zanadávají... "Tsss! Radši mi řekni, co s těma písemkama! Není tam ani jedna jednička! Tady... dvě dvojky, pár trojek a zbytek čtyrky a baně! Ne... já už vím, co. Ty tam půjdeš se mnou a řekneme, že jsi to opravil ty a omluvíš se jim a já jim ten diktát dám znova, jo?" navrhovala.
"Ty a víš co!? Řekneme jim, že jsem ten... no praktikant! Že studuju a jako, že se to potřebuju naučit opravovat..." navrhoval další nereálnou věc. "Aha, takže ty... právník... ty ses jako rozhodl, že si ve svym věku uděláš k doktorátu ještě pajdák! No jasný, to nám určitě sežerou..." uvažovala Gita.
Pak vymýšleli všechno možné. Asi stokrát jsem byla povolána jako rozhodčí. "Fakt Gita říkala, že tam mám jen začárat chyby?" ... Tohle fakt nesnáším. Gita to říkala, ale zase nehodlám mít tichou domácnost kvůli kravině, ale zase, kdybych byla žačka a dostala takový známky, jaký tam ten náš učitel-amatér napsal, tak... Nakonec se Gita rozhodla, že je ochotná mu odpustit, vzít tu chybu na sebe a ztrapnit se tak před dětmi, ale pouze pod podmínkou, že jí Bedřich zahraje You were always on my mind, bude ji vozit do školy svým autem ("Pochopitelně služebním, v té tvé oktávce bych vypadala jako socka!") a z Itálie jí doveze její oblíbenou čokoládu. Takže maléry pana Bedřicha zažehnány.
Pro nejlepšího Pisálka tu mám odpověď na jeho řečnickou otázku: Když si představíte tmavě hnědé vlasy (všichni tvrdí, že černé, ale vzhledem k tomu, že jsem jako mimino byla zrzka, tak je to prostě hnědá), tmavě hnědé až černé oči, nos, který mám 100% shodný se svojí sestrou (stačí si vyhledat ji a hned víte, jak vypadám já, jsme věrné kopie), červené rty, které červení neslíbatelná rtěnka jedné nejmenová firmy, odstín 034 Flirt, tváře, které vždy spolehlivě zrudnou, tak dostanete mě. Večernici.
Toť vše, musím jít. Budu přemýšlet nad nesmrtelností brouka a u toho se pokusím ještě udělat fůru věcí, který mě čekají.
Večernice se loučí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 3. dubna 2011 v 16:33 | Reagovat

Ta Gita je celá Eva :D

2 Večernice Večernice | Web | 3. dubna 2011 v 17:25 | Reagovat

[1]: :) To mě nenapadlo. Třeba jsou příbuzný :)

3 Kiwi Kiwi | Web | 5. dubna 2011 v 18:22 | Reagovat

[2]: Určitě :D

4 dorian-gray dorian-gray | 8. dubna 2011 v 17:13 | Reagovat

jé tenhle váš článek jsem nějak přeskočil a až dnes vidím, že je tu. Přitom je tak dobrý a zábavný a četl jsem ho s veselým úsměvem. Seženu tedy vaší ségru abych viděl jak vypadáte - jednoduché.
Musím ale něco vysvětlit, nuže, v boxerské terminologii znamená "hodit ručník", něco jako že boxer je už groggy a vzdává se... já jsem to normálně vzdal... ne že bych jí třebas nenapsal, ale už nedovedu o nic usilovat, já jsem tady a ona je tam, v praze jsem sice teď o víkendu byl ale neviděl jsem ji neboť jsem byl celou dobu s rodinou. Takže jsem prostě prohrál tak jako tak, a jak jsem už uvedl v článku, tak s důsledky počítám. Jestli v tom chcete vidět třeba nějaký skrytý význam tak se  můžete ozvat v komentářích. Loučím se (laškovné "mrk")

5 Kiwi Kiwi | Web | 9. dubna 2011 v 15:12 | Reagovat

Jo mimochodem, ty, že máš červený rty, jo? :D

6 Večernice Večernice | Web | 9. dubna 2011 v 20:01 | Reagovat

[5]: Krásně červený, to je právě tou rtěnkou :)

7 Borůvková Borůvková | Web | 10. dubna 2011 v 17:38 | Reagovat

Mě příjde, že se poslední dobou hadají všichni a je jim jedno, že je NĚKDO uvidí, uslyší,...

8 Kiwi Kiwi | Web | 11. dubna 2011 v 19:01 | Reagovat

[6]: Aha, tak to jo :D

9 Kiwi Kiwi | Web | 3. května 2011 v 14:02 | Reagovat

Tak kdy zase něco přidáš??

10 dorian-gray dorian-gray | 4. května 2011 v 23:25 | Reagovat

Dlouho jsem se neozval, nějak jsem neměl příležitost, musím se přiznat k jedné věci --- jsem v loji, ano jsem v loji, v naprostém. S pocitem skrývaného štěstí příjmám váš polibek na krk, a červenají mi přitom uši. Děkuji Vám, že existujete a přeji hodně zdaru, štěstí a radosti... a tak dál...

11 dorian-gray dorian-gray | Web | 5. května 2011 v 20:20 | Reagovat

z přetahování o hračky mně jednou mrskne. A taky z toho ječení. Až budete mít zase čas a budete sama, tak se zase ozvěte. Obdivuji Vaši ušlechtilou virtuální věrnost, a stejně oplácím i já, a taky Vás tisknu, takže se vlastně navzájem tiskneme...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama