Deník

22. ledna 2011 v 19:03 | Večernice
Zdravim. 
Asi jste již pochopili, že jsem Večernice. Původně jsem se jmenovala docela jinak, ale pak se stalo to, co se stalo a stala se ze mě Večernice.

Svému oblíbenému Pisálkovi ze svého předchozího blogu jsem slíbila něco málo ze svých deníků. Tak jsem teda ty dení(č)ky našla a začala si v nich číst. Četla jsem a četla, taky jsem žasla, co všechno pro mě byl problém a co všechno znamenalo starosti. No... tak to nebudu protahovat. U těch zápisků je datum, ale Večernice byla tak blbá (a ještě furt je), že si tam sice psala datum, ale bez letopočtu. Naštěstí si Večernice relativně pamatuje, kdy se to tak mohlo stát, takže to tam dopsala do závorek.


červen (číslo nepřečtu a jedná se o poslední chvilky na základce)
Štve mě Monika. Dneska jsme se pohádaly. Kvůli úplné kravině. Psala jsem si ve fyzice se Závou (spolužák, psali jsme si psaníčka... ne esemesky) a ona to hnedka pochopila tak, že ji pomlouváme. To ale není pravda, se Z.jsme si jen povídali o tom,  jaká je Simona (spolužačka, která Zavu bez jeho vědomí prohlásila za svého přítele) štětka. Monika pak chtěla vidět ty spisy a já jí je pochopitelně nechtěla ukázat. Nakonec jsem jí v afektu řekla něco jako: "Komunisti brali svobodu, budeš mi ji taky brát?" a ona se urazila. 

Super. Dneska se ésa (učitelka fyziky a matiky, zkratka z Esesmanka) zeptala Adama, jestli náhodou v jejích hodinách nejíme čokoládu (nejíme = já, Adam a Monika a Roman). Byla jsem zrovna zkoušená! Adam to zahrál do autu, ale já se rozklepala jako ratlík, všechny vzorečky se mi vykouřily z hlavy a tak mi ésa nakonec dala dvojku. Blbá ésa, jako by jsme si nemohli jednou za čas dát čokoládu! 

Prázdniny
Dneska jsem si v Anťáku (Anthropos, park s řekou Svratkou) rozbila zadní stranu nohy. Měla jsme na sobě minisukni a ještě jsem byla krásně mokrá (řeka). Super. Moje lýtko zaplavila vlna krve (jó, to si vzpomínám... to jsme blbli a nakonec jsme všichni spadli do říčky...jau) a vůbec, všichni byli od krve, takže jsem se aspoň neztrapnila. Došla jsem domů, mimočoudem na mě všichni čuměli, báby z okolí mají zase koho pomlouvat a co řešit. Matka na mě hnedka spustila "ježíšmarjá, tebe někam pustit samotnou! Ukaž, já ti to ošetřím! Copak takhle se chová skoro dospělá holka?!?! To bych od tebe nečekala!" tak jsem  teda vyřkla něco ve smyslu: "Tak pardón, omlouvám se, měla jsem menší nehodu, stačí?!" a pořádně protočila oči. Do toho přišel brácha  a taťka, samo mají hnedka pocit, že mě někdo znásilnil... to jim člověk může furt dokola říkat "ne, spadla jsem já i děcka, ne, jsem v pohodě, dyť se nic neděje!" ale je to marný.
Tak jsme se skvěle pohádali. Matka vyčetla taťkovi, že jsem po něm. Taťka mamce, že moc řve a brácha mně, že nejsem normální, že si to nechcu nechat ošetřit. Jako kdyby se snad na odřeniny umíralo!!!
A nejhorší je, že jsme se pohádali a ta noha přitom vůbec nebolí...

Prosinec téhož roku
Tak hnedka na začátek: dneska je to přesně rok, co jsem poprvý viděla ségru. Kvůli tomu rozvodu jsme se neviděly strašnejch let. Už je dospělá, takže nám nikdo nemůže zakázat se vidět... před rokem to byl trapas. Naklusala jsem tam, říkala si, že jí musím tykat, že se nemám proč stydět, když je to ségra a nakonec jsme tam došla úplně vynervovaná z toho, jaká asi bude a hned ve dveřích jí ukoktaně řekla: "Dooobrý den, já jsem..." a ona: "No jasně, já vím, pojď dál a tykej mi!" ... hrůza, když si na to vzpomenu. Tak jsme se teda po roce zase sešly, jako že máme "výročí". Bylo to dobrý a otevřeně jsme se pobavily o některých věcech...

Leden následujícího roku
Monika se mi hrabala v peněžence a objevila Jendovu vizitku... super. Řekla něco jako "To je idiot! Proč ti dal vizitku? A proč tady má půlku napsanou na počítači a půlku ručně? To je blb!". Navíc si teď myslí, že spolu spíme... kdo jí to má vysvětlit, doprčic. Nic mezi námi není! A navíc už i Adam mi řekl, abych si na něj dávala pozor, že prej je úchylnej. (jde o vizitku jednoho z učitelů v mé peněžence, ale fakt jsme spolu nespali! jen jsme se znali ze soukromí).


...z nynější doby:
sakra... mám tady takovej ten deník na zámek, ale nemůžu najít klíček... určitě bude v pracovně, jdu se tam juknout. Po 5 minutách hledání: byl v bordelmíse. Bordelmísa je zařízení, kam se dávají v našem domě nalezené věci, odpadané šroubky a takový drobnosti. Moc chytrej vynález!!!! 

... z tehdejší doby:


"Jsi moje svíčička,
můj plamínek světla,
plamínek v temnotě,
neodcházej...prosím tě..."

 Jestli je to citace, tak se omlouvám, že to není v uvozovkách, ale mám to tady napsaný v deníku, ani nevím proč...počkat, zjistím to. Jo, tak už vím. Měl to být veršík k mému veledílu. Ale kde jsme k tomu přišla??? To je strašný, ta moje skleróza. Si nepamatuju, co se dělo před pár lety (no tak pár let to není, je to skoro desetiletí). Hrozný... zkusím si vzpomenout. Někdy...

Dříve Tynka, nyní Večernice se loučí... a ještě něco: za ty roky jsem se změnila...doufám k lepšímu... kdo ví...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dorian-gray dorian-gray | 23. ledna 2011 v 13:53 | Reagovat

Děkuji, vidno, že jsme měli docela podobné starosti, já to hrozně rád čtu, vzpomínám si přitom na staré věci, které by dávno zmizely. Jo a jste teda statečná, že měníte název blogu až nyní, v době kdy nás google všude šmíruje (např. po zadání hesla s Vaším jménem (je-li pravé nevím) vyleze odkaz na Váš starý blog hned na prvním místě). Na to je třeba si dát pozor, kdekdo hledá na googlu staré přátele a známé, pak si o vás může všechno přečíst. To je taky důvod proč se já neprezentuju pod pravým jménem. Tak se zatím mějte skvěle, jste jediný člověk, kterému říkám pravdu tak jak je...

2 Kiwi Kiwi | Web | 24. ledna 2011 v 16:06 | Reagovat

Ta Monika je ale tele!!

3 Kiwi Kiwi | Web | 25. ledna 2011 v 14:47 | Reagovat

Jo, já vím :D Ženo budeš chodit ještě na ten starej blog, nebo si ho mám smazat z oblíbených?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama