Leden 2011

My diary from high school

25. ledna 2011 v 16:55 | Večernice
Zdravim.
Hnedka na začátek se omluvím za ten anglický název, nesnáším míchání dvou jazyků, ale nic hloupějšího a víc pubertálního mě nenapadlo...
Takže se opět vracím k zápiskům... 

Leden
Nechutnej trapas!!!! Na tuhle školu chodím teprve půl roku a už se ztrapňuju... dnešek byl hroznej! V zemáku (ten je teda pro mě normálně zároveň s angličtinou, němčinou a češtinou, dějepisem a přírazem vysvobozením z nudných hodin matiky a fyziky) jsem se ztrapnila. Nechápu to. Říďa mě měl vždycky moc rád (vždycky? no dobře, tak toho půl roku) a to od doby, kdy se nás zeptal, jaká si myslíme, že je průměrná teplota na Kanárských ostrovech. Bylo tam ticho, všichni spali a já do toho ticha pronesla nejistě "dvacet stupňů?", což jsem si vymyslela, prostě jsem to tipla. Jeho reakce byla: "Výborně! No, přesněji je to 19,97°C! Řekl bych, že ráda cestuješ, je to tak?" a já přitakala. Zeptal se, jestli jsem byla na Kanárech a já byla nucena ho zklamat. "To je škoda! tam si někdy zajeď!" reagoval. Necestuju zase tak moc, jen jsem četla knihy Richarda Halliburtona a to je přesně to, co má říďa rád. No, jako nemá mě rád, ale vždycky se ptá "A tam jsi byla?" nebo "a víš, že..." nebo taky "Kolik bys řekla, že .... procent? (popř. stupňů, milionů, tisíc, ...)". No a dneska mi v zemáku Monča podstrčila aktuální číslo školního časopisu Prsíčko (žádná erotika, časopis studentů a to, kam mohli psát své názory, postřehy a prosby, které stejně nikdo nevyslyšel...a Monika právě tam vedla poradnu). Téma tohohle Prsa jsou sliny. Na titulce bylo: "Sliny? trápí nás v každém věku! Nestyďte se... Tipy a rady od odborníků!!! Dárek uvnitř!" a tak jsem to otevřela. (Uznávám, dělali jsme si tam srandu z různých věcí... ale kdo ne, v našem věku?) 
Jedna holka tam tvrdila, jak jí připadá sexy, když chlap u sexu slintá. No, mě teda tohle zrovna moc nepřitahuje, ale četla jsem dál. Jeden kluk napsal Monči do poradny, co má udělat, aby víc slintal a udělal tam smajlíka (pochopitelně), že prej po něm jeho holka to slintání vyžaduje. Monika napsala závěr poradny: "Vážení, nestyďte se za sliny! Když už se to nedá vydržet, tak použijte kapefníšek a je po problému! Ale móda se stále vrací, vězte, že slintání přichází do módy! I Mozart trpěl slintáním a přece napsal Turecký pochod!!!!" (jo tak proto se mě ptala, co Mozart napsal...aha...) a já, kráva blbá, se tomu, sama nevím proč, začala smát. Představila jsem si chudáka Wolfiho, jak si poslintá klávesy... No a Monča mi řekla, že to má ještě dvě stránky, tak abych četla. K tomuhle Prsu (studentská cena 5 ká) je dárek: kapesník, aby bylo utírání slintánků lehčí! (slogan z titulky). Najednou jsem vyprskla smíchem, vrátil se mi obraz Wolfiho a jeho pochodu... a jak jsem se začala smát, nemohla jsem přestat... a říďa najednou zapomněl na všechna privilégia, jaká mi kdy udělil a zařval na mě: "Postav se!!!" , ale tomu se zase rozřechtali kluci. Musela jsem do konce hodiny stát. U skříněk, kam za mnou přišel, se mě zeptal, zda se ještě stále směju. Omluvila jsme se a vymyslela si, že jsem si vzpomněla na historku, kterou jsme zažili právě na Slovensku, který jsme dneska brali. On řekl: "Jasný, hele, já teďka nemám čas, ale pak mi tu historku povíš, jo? Tvoje cestování je zajímavý..." no ufffffff!!!! Ještě že neměl čas, co bych jinak dělala???? Co bych si vymyslela? Musím vymslet něco moc vtipnýho, co by se nám mohlo stát na Slovensku... a něco, čemu by se zasmál i on. Chjo... 

Chápete? Nechápu, co mi přišlo tak moc vtipnýho...v Prsíčku byly i horší věci, pár výtisků bych ještě měla mít doma. Já tam přispívala hlavně do Témat a do Fejetonů, občas jsem dělala Rozhovor. Nojo... studentská cena pět ká... to byly časy! Jinak je nutné podotknout, že šlo o velmi velmi tajný  časopis, vydávali jsme ho ve velmi malém počtu a byl určen jen opravdovým "kchůl" lidem v naší třídě. Většinou Prso kolovalo v hodinách fyziky a matiky, někdy v chemii a vyjímečně v literatuře. Zajímavé, že ho nikdy žádný profesor neobjevil... tedy doufám! protože tam byl/a vždycky nějaký profesor/ka a věci jako: velikost kalhotek, oblíbená poloha, oblíbený pornoherec...sámo jsme je i malovali... atd atd atd...ách, jak jsem byla a stále jsem blbá!!!

Únor
Týjo, to je neuvěřitelný!! Před měsícem jsem se ztrapnila v zemáku já a teď Monča. Kreslila si ty svý veledíla a vůbec neposlouchala, co říďa mele o  Anglii. Kreslila si a pak, když měla hlavu položenou tak 5 cm od toho papíru a malovala, tak se nad ní ozvalo tím jeho hlubokým hlasem a velmi neodbornou angličtinou: "Hééélou, lejdýý! Vstáváme, slečinko! Vy nám tady spíte, tak pojďte, ukážete nám, kde máme..." a chudák Monča to nevěděla... Já do ní teda ještě před tím kopla, aby se probrala, když jsem viděla, jak k ní míří a olizuje si ty jeho rtíky... těší se až někoho ztrapní... ale ona si myslela, že to kopnutí  bylo omylem, takže tomu nevěnovala pozornost... 

Březen
Ve fýze sedím s Maxem. Řekněme si nyní něco...jen tak pro formu...( to říká Balcar-angličtinář-, tak to už taky používám) o Maxovi. Max, největší a nejuslintanější dítě, ze kterýho neustále padají vši. Neustále něco zapomíná (viz letošní seznamovací výlet v Praze, kde si zapomněl batoh v metru a všichni si mysleli, že je v tom batohu bomba... úžasná vizitka pro celou školu... ). No a Fretka(nudná profesorka matematiky a fyziky, stará panna i když má dceru...) dneska rozhodla, že s ním budu sedět. Monika není ve škole, bolí ju bíško, tak zůstala doma. Tááákže. Měli jsme cosi vypočítat a měli jsme počítat ve dvojicích. Já a děcko Max? Tak jsem si teda přisedla. Najednou slyším...takovej zvuk, jakoby větrák, otočím se...aha, to Max dýchá, to bude ono. Max se mě zeptá, jestli to nechci vypočítat a že pokud ne, tak by si to vypočítal on, protože rád počítá. Ráda se toho ve prospěch děcka vzdám. Děcko počítá a pak, když si to máme zkontrolovat, tak řekne, abych to udělala já, že on to raději ani nechce vědět... fakt děcko, je udělanej z obyčejnýho počítání... tak si to teda ověřím a výsledek je 150 jakési jednotky-ten správnej. Náš je 75. Max k tomu přišel asi takhle: zadaný čísla sečetl. Pak je vydělil dnešním datem, vynásobil svým oblíbeným číslem, vydělil číslem, na které se mě zeptal atd... Nemám to srdce Maxovi říct, že je blb, tak mu řeknu něco takovýhohle: "Jó, Maxi, vyšlo ti to, akorát jsi to nevynásobil dvěma...ale jinak máš celej postup dobře, seš dobrej..." a Max, to dítě, který to nechápe a rozumí tomu ještě míň jak já, mi odpoví:"Jo, já se to doma učil..." Blb. Už ať je tu Monča!!!!



Vybírám z každého měsíce věci, který jsou aspoň trošku o něčem... takže se nedivte, že je tady z každýho měsíce jen kousek...


Vzkazník:

Slečna Tajemná a  DG:
Ne, obdržitel lístku se neozval, je to dobře, protože jsem i po těch letech furt stejný tele a ještě by to dopadlo blbě! 

DG:
Také jste psali ilegální školní časopis? 

Slečinka Tajemná:
Only this. Ten starý blog už je kaput (oblíbené slovo Táničky za poslední týden). 

Loučí se Večernice.


Deník

22. ledna 2011 v 19:03 | Večernice
Zdravim. 
Asi jste již pochopili, že jsem Večernice. Původně jsem se jmenovala docela jinak, ale pak se stalo to, co se stalo a stala se ze mě Večernice.

Svému oblíbenému Pisálkovi ze svého předchozího blogu jsem slíbila něco málo ze svých deníků. Tak jsem teda ty dení(č)ky našla a začala si v nich číst. Četla jsem a četla, taky jsem žasla, co všechno pro mě byl problém a co všechno znamenalo starosti. No... tak to nebudu protahovat. U těch zápisků je datum, ale Večernice byla tak blbá (a ještě furt je), že si tam sice psala datum, ale bez letopočtu. Naštěstí si Večernice relativně pamatuje, kdy se to tak mohlo stát, takže to tam dopsala do závorek.


červen (číslo nepřečtu a jedná se o poslední chvilky na základce)
Štve mě Monika. Dneska jsme se pohádaly. Kvůli úplné kravině. Psala jsem si ve fyzice se Závou (spolužák, psali jsme si psaníčka... ne esemesky) a ona to hnedka pochopila tak, že ji pomlouváme. To ale není pravda, se Z.jsme si jen povídali o tom,  jaká je Simona (spolužačka, která Zavu bez jeho vědomí prohlásila za svého přítele) štětka. Monika pak chtěla vidět ty spisy a já jí je pochopitelně nechtěla ukázat. Nakonec jsem jí v afektu řekla něco jako: "Komunisti brali svobodu, budeš mi ji taky brát?" a ona se urazila. 

Super. Dneska se ésa (učitelka fyziky a matiky, zkratka z Esesmanka) zeptala Adama, jestli náhodou v jejích hodinách nejíme čokoládu (nejíme = já, Adam a Monika a Roman). Byla jsem zrovna zkoušená! Adam to zahrál do autu, ale já se rozklepala jako ratlík, všechny vzorečky se mi vykouřily z hlavy a tak mi ésa nakonec dala dvojku. Blbá ésa, jako by jsme si nemohli jednou za čas dát čokoládu! 

Prázdniny
Dneska jsem si v Anťáku (Anthropos, park s řekou Svratkou) rozbila zadní stranu nohy. Měla jsme na sobě minisukni a ještě jsem byla krásně mokrá (řeka). Super. Moje lýtko zaplavila vlna krve (jó, to si vzpomínám... to jsme blbli a nakonec jsme všichni spadli do říčky...jau) a vůbec, všichni byli od krve, takže jsem se aspoň neztrapnila. Došla jsem domů, mimočoudem na mě všichni čuměli, báby z okolí mají zase koho pomlouvat a co řešit. Matka na mě hnedka spustila "ježíšmarjá, tebe někam pustit samotnou! Ukaž, já ti to ošetřím! Copak takhle se chová skoro dospělá holka?!?! To bych od tebe nečekala!" tak jsem  teda vyřkla něco ve smyslu: "Tak pardón, omlouvám se, měla jsem menší nehodu, stačí?!" a pořádně protočila oči. Do toho přišel brácha  a taťka, samo mají hnedka pocit, že mě někdo znásilnil... to jim člověk může furt dokola říkat "ne, spadla jsem já i děcka, ne, jsem v pohodě, dyť se nic neděje!" ale je to marný.
Tak jsme se skvěle pohádali. Matka vyčetla taťkovi, že jsem po něm. Taťka mamce, že moc řve a brácha mně, že nejsem normální, že si to nechcu nechat ošetřit. Jako kdyby se snad na odřeniny umíralo!!!
A nejhorší je, že jsme se pohádali a ta noha přitom vůbec nebolí...

Prosinec téhož roku
Tak hnedka na začátek: dneska je to přesně rok, co jsem poprvý viděla ségru. Kvůli tomu rozvodu jsme se neviděly strašnejch let. Už je dospělá, takže nám nikdo nemůže zakázat se vidět... před rokem to byl trapas. Naklusala jsem tam, říkala si, že jí musím tykat, že se nemám proč stydět, když je to ségra a nakonec jsme tam došla úplně vynervovaná z toho, jaká asi bude a hned ve dveřích jí ukoktaně řekla: "Dooobrý den, já jsem..." a ona: "No jasně, já vím, pojď dál a tykej mi!" ... hrůza, když si na to vzpomenu. Tak jsme se teda po roce zase sešly, jako že máme "výročí". Bylo to dobrý a otevřeně jsme se pobavily o některých věcech...

Leden následujícího roku
Monika se mi hrabala v peněžence a objevila Jendovu vizitku... super. Řekla něco jako "To je idiot! Proč ti dal vizitku? A proč tady má půlku napsanou na počítači a půlku ručně? To je blb!". Navíc si teď myslí, že spolu spíme... kdo jí to má vysvětlit, doprčic. Nic mezi námi není! A navíc už i Adam mi řekl, abych si na něj dávala pozor, že prej je úchylnej. (jde o vizitku jednoho z učitelů v mé peněžence, ale fakt jsme spolu nespali! jen jsme se znali ze soukromí).